CO DALY – VZALY VANCOUVERSKÉ ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY LETNÍM OLYMPIJSKÝM SPORTůM? Poznání, že…

Důkaz k bodu a) je jednoduchý a je fascinující nejen trojitou fascinující medailovou sbírkou Martiny Sáblíkové a (dokud byla v dějišti Her fit) dvěma „a la Martina“ bojovnými vystoupeními benjamínka  minitýmu i celé olympijské výpravy, 17leté rychlobruslařky Karolíny Erbanové. Je především úžasné, že tenhle český rychlobruslařský skok takřka z ilegality až na sportovní a nejen české nebe nebyl veřejně proklamován nějakým chvástajícím se předákem sportovního svazu, ale chlapsky oznámen tváří v tvář nevěřícím představitelům vlády, olympijského výboru, ČSTV, všem přítomným nejvýznamnějším mediím a hlavounům České republiky českým rychlobruslařským koučem Petrem Novákem už před 4 roky, na ZOH v Turínu.

Kouč tehdy pravil doslova: „Připravte si pro rychlobruslení peníze, nejsme už žádné nicky. Chceme a budeme dobře reprezentovat: naši zemi, vás i sebe. Zasloužíme si podstatně větší podporu státu k přípravě, než nějaké dva milióny pro celý svaz na rok…“

Někteří ho považovali za blouznivce, za tlučhubu i za snílka. Nikdo ho neposlechl. Dva a půl milionu na celý svaz, víc ČSR (Českému svazu rychlobruslení) nenaplánovali poslat plánovači „tam nahoře“ ani na předolympijský rok 2009. Když jsme u toho, prozraďme i víc: pětina z toho míří adresně k mládeži, zbytek – 2 miliony byl v tomto sportovním svazu prakticky dělen na půl, de facto mezi dva rychlobruslařské ledové olympijské sporty, dlouhou dráhu, na níž trénuje sportovce Novák, a novější „žduchanou“ mezi mantinely, na níž se honí jiná olympionička, shorttrekařka Kateřina Novotná. Celé tři čtvrtiny z miliónu ročně na dlouhou dráhu vyčerpá Novák v momentu, když jedinkrát (potřeboval by ale dvakrát) v sezóně odveze reprezentanty k závodům v zámoří. Když se nic mimořádného nestane…

Je příznačné, že nikoho z novinářů, jimž matou hlavu jako opium cifry světového fotbalu, tenisu, golfu, fotbalu i hokeje, ani na konci Her ve Vancouveru nenapadlo zeptat se Nováka, jak to vlastně dělal, jak to kouzlil, když chtěl svůj rychlobruslařský potěr, nejchudší sportovní klub v zemi z nejchudších, připravit a vyvést z rybníků na Vysočině k triumfům na všech světových oválech.

Ještě před dvěma zimami žádalo vedení  rychlobruslařského svazu (tehdy přímo groteskní ukázka schůze nesoudných), aby si Novákovi svěřenci opět zaplatili předsezónní soustředění reprezentace na ledě v Německu jako obvykle z kapse rodičů, zatímco za stipendium mezinárodního svazu se tam měli jet učit rychle bruslit jiní. Ti, kteří jsou dnes – kde?

Sáblíková se postupně stala juniorskou mistryní světa a od konce olympijské zimy 2006 začala postupně vyhrávat seniorské ME, seniorské MS, mítinky i finále Světového poháru, Světových pohárů rok co rok. Pro poslední chybějící medaili, olympijskou, první v historii čs. rychlobruslení, datované už dávno před hokejem fotbalem, dřeli Sáblíková a spol. před Vancouverem. Jakákoliv jediná medaile byla opět veřejně vyřčeným cílem Martiny, zisk 2 – 0 – 1 už je bonusem. Po prvním zlatu, když se zase roztočil vír mediálního a funkcionářského zájmu kolem Nováka a spol., si kouč mohl v dějišti Her už jen užívat. „Máme splněno,“ řekl v dlouhém nočním hovoru. Nespal, protože chtěl, aby Sáblíková i novicka Erbanová dokázaly na OH především pro sebe a pro fanoušky nejvěrnější ještě víc. To, na co už je připravil. Když se viróza zmocnila obou závodnic (bydlely po tři týdny v témže pokoji, což – poprvé v takové situaci na OH – kouč zpětně označil luxusní hazard) držel v noci před bojem na 5 km většinu času jen lehounce spící Martinu za ruku. Z pokojů vedle ji budily oslavy těch, pro které už Hry skončily předčasně, na vysokých příčkách…

Martina Sáblíková není ve 22 letech jen 3násobnou medailistkou ZOH, šampiónkou světa a Evropy v rychlobruslení, medailistkou ME v cyklistice a mistryní ČR v rychlobruslení, cyklistice a in-line, dvojnásobným „ Sportovcem roku“ v ČR, ale také bezprecedentním  n e j v ě t š í m   s p o n z o r e m  svého sportovního svazu mezi všemi sporty v ČR. Co vydělá z marketingových smluv, to prakticky reinvestuje, aby její tým žil a přežil. I proto se vůbec mohla připravit ve své „no stadion“ skupině NowiS TEAM k olympijskému triumfu, a po jejím boku i Erbanová, další juniorská mistryně světa Jirků (mimochodem prapůvodně gymnastka), juniorští světoví rekordmani Haselberger, Kulma, Sáblík…

„Za svůj výsledek děkuji trenérovi, děkuji skupině, že mě tak dobře připravili …“ říkají Sáblíková i Erbanová v prvních větách za cílem sbíhajícím se novinářům. Běda tomu, kdo by to považoval za napapouškovanou frázi.

Nesuďte z frází a z přefouknutých novinových titulků z ozvěn Her – pátrejte k podstatě: jak to, že se dlouhodobě zatracovaný a zatracený malý sport dokázal vydrápat nahoru, i v mezinárodní konkurenci nejvýš. Poučení čerstvé a jasné: Není ani v ČR malých sportů! Jsou jen trenéři, trenérky, kteří si nevědí rady, nenacházejí řešení. Novákova metoda: pomohl si sám – přesvědčil k další pomoci rodiče svých svěřenců. A především: přesvědčil ty svoje svěřence. „Jsem za cílem na šrot, ale musím se v duchu smát, když si uvědomuju, že zas půjde nahoru náš prapor, budou hrát naši hymnu a náš kouč se přitom rozbrečí jak malý kluk,“ prozradila Sáblíková také jeden motivační naschvál, který ji žene rychle do cílové pásky.

A důkaz k bodu b), totiž, že sportovců jiných národností než české respektive slovenské bude už i v české a slovenské olympijské reprezentaci přibývat, a komu se to nelíbí – pokud by v pozici stratéga sportovního klubu nebo svazu nešel tomu faktu lidsky i sportovně vstříc, ať raději odejde ze scény?

Nejde jen o to, že tentokrát Slovensku zaběhla na běžkách a vystřílela historické zlato a stříbro skvělá biatlonistka, která se narodila na Sibiři a žije s rodinou i dítětem v Banské Bystrici.

Reprezentantek, reprezentantů Slovenska nebo ČR, narozených nebo vyrůstajících, trénujících „u sousedů“, je dost – při zimních i letních OH. Banskobystrickou Duklou kupříkladu prošel ke znamenité éře na světovém výsluní oštěpař z dresu ČR Železný. Běžné „přestupy“ jsou u hokejistů, budou stále častěji i jinde. Dokonalými globetrottery – individualisty jsou tenisté. Běžně se před lety v čs. reprezentaci objevovali sportovci početné německé menšiny, brali pro ČR i medaile na OH. První čs. zlatý olympionik gymnasta Šupčík měl v rodném listě napsáno: Wien.

Není tajemstvím, že prostřednictvím sportu (stejně jako umění, byznysu…) se v nové zemi dokázala seberealizovat řada osobností.

Je až k nevíře, když jsou tyto tendence dobře známé, že se ani ne tak slovenská jako česká sportovní i společenská politika zatím systémově neobrací k menšinám žijícím v zemi, že jejich dětem nenabízí – ve společném zájmu – seberealizaci, možnost vyniknutí ve sportu.

Jsou přece také NAŠI: už teď, když lítají po ulicích, tráví odpoledne s rodiči na tržištích, zevlují, protože je nikdo nepozve do tělocvičen, na stadiony, neb na to nejsme u nás jaksi zvyklí. Jsou přece také NAŠI – už teď, nejen až stojí s medailí kokem krku ve slovenském či někdy příště i českém dresu na Hrách…

Vancouver – Praha 2010
PROGYM pro media – www.martinasablikova.cz
(pgm)