SBOHEM, PANE SAMARANCHI. Čs. sport má dost důvodů, aby nezapomněl na muže, který se dokázal, když šlo o fair play, postavit i zdejším politikařům

Slavná sportovní gymnastka celoživotních osudových kotrmelců, které se sluší (byť s doslova jednovteřinovým zpožděním) pogratulovat ke včerejším narozeninám, vítězná ve vícebojích při OH 1964 a 1968, v roku 1971 vyobcovaná jako prašivá ovce z řad členů Československého svazu tělesné výchovy, o dvacet sedm let později uvedená do gymnastické Hall of Fame - Dvorany slávy v Oklahomě, v letech 1990 - 1992 předsedkyně Československého olympijského výboru, ji poslala jako otevřený dopis. Byl zveřejněn prostřednictvím ČOV, dovolujeme si podstatnou část ocitoval. Pro lepší pochopení zesnulého emeritního prezidenta MOV Samaranche, ale i pro snazší pochopení toho, kdo pomáhal Věře Čáslavské v tvrdých poměrech 80. let přežít, získávat práci, pak i pozici v evropských sportovních orgánech, nakonec i v MOV.

Citujeme:

„Vážený a milý pane,
chci, abyste věděl, že jsem pana Juana Antonia Samaranche, Vašeho otce, velice ctila. Vždy měl na paměti především nás, sportovce. Mně například nenechal zašlápnout až na dno komunistickým režimem. Vždy, když bylo nejhůř, přijel do Prahy a před zraky našich mocipánů mi dal na vědomí, že za mnou stojí. Měli z něj respekt, a tak jsem díky Vašemu otci přežila i všechny jejich tlaky a násilí, které na mne vyvíjeli. Svůj podpis pod Manifest pražského jara, 2000 slov, jsem nikdy neodvolala.

Mrzí mne, že jsem mu nestačila za všechno poděkovat a říct, jak moc ho mám ráda, odešel tak rychle a nečekaně.

Na pana Antonia Samaranche nelze nikdy zapomenout, byl nejen velkou diplomatickou osobností,  ale především byl charakterním člověkem.

Čest jeho památce!“

x

Samaranch měl v plánu v poslední dekádě dubna 2010 zaletět k jednáním z rodné Barcelony do sídla MOV ve švýcarské Lausanne, ale tento jeho plán už vzal za své. V nedělním dopoledni 18. 4. si Juan Antonio dopřál rozcvičku, protože na ni byl zvyklý. Během dne se ale dostavily dýchací potíže a v barcelonské nemocnici Quirón, kam ho převezli, byl na +jipce+ čili Jednotce intenzívní péče napojen na dýchací přístroje. Po třech dnech, ve středu 19. 4. 2010 vážený barcelonský občan zemřel.

Nebyl to obyčejný prezident světového sportu – v neklidném světě a čase s vícera póly dokázal být i vstřícným člověkem…

PREZIDENTI MOV V HISTORII:

■ Demetrius Vikelas (1894 – 1896), řecký obchodník a zástupce Celořeckého gymnastického klubu, který dokázal přesvědčit zakladatele novodobých MOV Francouze Pierra de Coubertina, aby obnovenou premiéru Her roku 1896 nepořádala Paříž, ale řecké Atény

■ Pierre de Coubertin (1896 – 1925), francouzský aristokrat, baron, pedagog, vzděláním, kulturou i sportem všestranně kultivovaný člověk, organizátor kongresu na Sorbonně, jenž rozhodl o zrodu MOV a pořádání novodobých OH. Podržel vzdor protestům z rakouské Vídně v MOV českého zástupce… Pro Hry 1912 vymyslel moderní pětiboj. Baron je pohřben v Lausanne, u sídla MOV, ale jeho srdce v památníku v řecké Olympii

■ Henri de Bailler-Latour (1925 – 1942), šlechtic z Belgie, spoluorganizátor prvních OH po I. světové válce v Antverpách (1920). Ve funkci musel rušit kvůli II. světové válce OH, které se někteří funkcionáři doslova ukrást a udělat pod svým protektorátem

■ Sigfrid Edström (1942 – 1952), v atletice sprinter, profesně vlivný průmyslník, první šéf atletické IAAF. Výraznou roli sehrál v přípravě druhých OH po celosvětové válce (Her 1948)

■ Avery Brundage (1952 -1972), atlet – vícebojař (s 5. a 16. místem na OH). Stojař, stavař, filantrop, neúzkostlivý strážce toho, aby na OH mohli startovat jen amatérští sportovci. K jeho razantním rozhodnutím patřilo neblokovat OH v Berlíně 1936, na kterých nacisté vyřadili z německé reprezentace sportovce židovského původu, vyloučení černošských reprezentantů atletiky USA, když si dovolili na stupních v Mexico City (1968) zdvihnout k politickému protestu pěsti do nebe, prosadil pokračování masakrem v olympijské vesnici postižených OH 1972 v Mnichově…

■ Lord Killanin (1972 – 1980), vzdělaný novinář, atlet, baron, zástupce Irska v MOV. Prožil s MOV krizi: OH v Montrealu (1976) byly příliš nákladné a finančně velké sousto, další OH v Moskvě (1980) americký prezident sportovcům řady zemí zatrhnul… Těžko se hledaly velké reklamní zdroje

■ Juan Manuel Samaranch Torelló, markýz Samaranch (1980 - 2001), diplomat, velvyslanec Španělska v Sovětském svazu a v Mongolsku. Vybudoval si dobré vztahy v Moskvě a to mu pomohlo v budoucnu být autoritou pro Východ i Západ… Po zvolení prezidentem MOV a „vybruslením“ z bojkotu OH (1984 v Los Angeles) většinou socialistických zemí mohutně posílil marketing a medializaci MOV. MOV bohatlo, a mohl připravit vstup profesionálů na OH. Byrokrat, autoritář. Člen vlivné globální katolické organizace Opus Dei. Budoucnost ukáže, jak dokázal držet na uzdě hrabivé funkcionáře MOV před razantně zvýšeným přeplácením ze světa marketingu. V jeho éře pokladna MOV nebývale nakynula, olympismus se stal globálně respektovaným, prestižním hybatelem společností. Při OH 1988 v Soulu dokázal na půdě sportu sblížit co, s čím si nevěděli rady politici: mj. Severní a Jižní Koreu. Během OH v Sydney (2000) musel odletět do Španělska na pohřeb manže

■ Jacques Rogge (2001 – dodnes), belgický hrabě, ortoped, jachtař, který závodil na OH, reprezentant v ragby, od r. 1989 předseda Evropského olympijského výboru, po Samaranchovi prezident MOV. Ostře se stavící proti dopingu, proti korupci, pokračuje v Samaranchově linii, říká o něm: „To byl člověk, který stvořil světu moderní OH…“

Zdroj: PROGYM pro media – www.progym.cz
(pgm)