VLADIMÍR PROROK (80): I DOMA ZůSTAL PROROKEM… Z krasobruslařky Čáslavské udělal nejlepší gymnastku světa

Měl mezi svými reprezentantkami už světově proslulou Evu Bosákovou. Mladičká Čáslavská, kterou slavná Bosáková vybídla, aby přišla do tělocvičny zkusit gymnastiku, se za necelý půlrok probila do reprezentace také. Vladimír Prorok Věru Čáslavskou přivedl v reprezentaci k prvním třem (z jejích celkem sedmi) zlatých olympijských medailí. Na OH 1964 v Římě.

Když se tenkrát v Itálii 22letá Čáslavská předčasně utrhla z bradel a nedokázala tak vybojovat zlato i na tomhle nářadí, považovali to fanoušci československého sportu málem za tragédii.

Při další olympiádě, v Mexico City v pohnutém podzimu 1968, přidala Věra Čáslavská čtyři další zlata. V nejrozjitřenějších dnech novodobých dějin Československa – pár týdnů po přepadovce tzv. spojeneckých vojsk. Finiš přípravy k Hrám strávila Čáslavská v horách na severní Moravě, uchýlila se tam před těmi, kteří po ní šli kvůli názorům, které se nebála říct veřejně. Kdepak prostná na koberci! Rozběhni se po trávě, fyzičku hoň s lopatou, skládej, holka, dříví…   Zvládla to. I psychicky. Nikdy před tím, nikdy potom žádná čs. sportovní gymnastka nemohla cítit před rozhodující soutěží větší tlak. Odletěla do boje pod vedením další reprezentační trenérky Slávky Matlochové. Vyhrála, co mohla. Nezapomněla přitom na dálku poděkovat i Prorokovi. Dokonce o něm řekla: „To byl můj osudový trenér…“

Sporý chlapík, nevysoký. Stále se svými typicky zvlněnými vlasy. Byl mistrem Evropy na prostných v roce 1956, pak trenérem. Teď zahradníkem. Z první do druhé profese a pak do života si nesl s sebou tvrdohlavost, neústupnost. „A nároky,“  podotýká jeho manželka, která se řadu sezón podílela i na vedení čs. reprezentantek. A byla i respektovanou mezinárodní arbitryní. On se zvedne od kytek, zeptá se na poslední výsledky čs. reprezentace, my musíme s pravdou ven: že tým hochů skončili v tomto týdnu na evropském prestižním festivalu ve Finsku mezi 23 zúčastněnými třetí od konce.

„Hmm, tak to není dobré. A děvčata?“

Odpovíme také trpkou pravdu: 20. ze 27. Že na vedení svazu snad ani neočekávali o moc lepší, to jsme si raději nechali už pro sebe. Co je to vlastně sportovní tragédie nebo spíš chvíle zoufalství: Utrhnout se ve finále OH v šanci na zlato z bradel jako Prorokova Čáslavská anebo profackovat se v reprezentačním trikotu kontinentální juniorskou bitvou až kdesi na chvostu?

„Neseme si životem chorobu z povolání – jdu třeba po ulici, vidím skotačit děvčata a hned si říkám, co by ze které šlo vychovat, kdyby byla pozvaná ke gymnastickému tréninku,“ přiznává paní Alena.

Byly dřív šikovnější  generace? – zazní otázka.

„Ale kdepak!“ – má téma s manželem prodiskutované trenérka. „Vzpomínám si, jak přijely poprvé do Prahy děvčátka z Detvy, svěřenky nadšených manželů Žifčákových. První, co jsem si pomyslela: vždyť ty zatím prodělaly trénink spíš na fotbal… Ale byly skvělé, výtečné bojovnice. A za pár let sbíraly po světě medaile…“ Nejúspěšnější z tehdejších +Detvanek+, bradlařce Evě Marečkové, letos vklouzlo mezi českou dívčí špičku mládě, dcerka Anička Nyklová… jak ten čas letí!

„A novou Čáslavskou pořád ne a ne najít,“  řekne k tomu Vladimír Prorok. „Ale hledat Věru, to je jako kdybyste hledali druhého Zátopka, že… Talenti  jsou pořád, ale asi je potřeba líp trénovat! Víc trénovat - to platí závodníky. A trenéři, když vidí, že se něco dlouhodobě nedaří, měli by se tím víc snažit o změnu. Nic se nezlepší, když se nebudou rvát! I o podmínky k pořádnému tréninku! Když odešly z reprezentace Čáslavská a spol., když odešly úspěšné a přibylo konkurence, bylo mi jasné, že pouze tréninky v klubech na světový úspěch už stačit nebudou. A tak jsem postavil požadavek na dlouhodobé společné soustředění. Jednou, a podruhé před OH  v Moskvě zas. Považovali mě za blázna, i předseda tělovýchovy Himl, ale nakonec tým pohromadě byl. A výsledky se dostavily…Svět to dělá dodnes, vyplácí se mu to. My...“

Psal se rok 1980, československé družstvo žen vybojovalo pod pěti kruhy 4. místo. O moc níž by nekleslo ani v případě, kdyby se Her zúčastnily Američanky. Kdepak dneska – dneska už málem kdekdo považuje za supertermo, když se na OH probije jedna jediná reprezentantka. Na silný tým jako by svaz i kluby už dávno předem rezignovaly. Nebo ne?

Když koncem letošního května přebíral medaili +Tibi gratias!+, Tobě díky!, kterou mu udělil Český olympijský výbor, bylo pro mnohé v pražském sálu překvapením, že žije v České republice. Protože Vladimír Prorok poté, co se dostal s reprezentantkami nejvýš, odešel s manželkou Alenou učit vrcholové gymnastice reprezentaci Západního Německa, která se snažila eliminovat náskok NDR. A pro Prorokovy najednou doma nebylo uplatnění. Přebíraly Němky na třinácté světové příčce. Odcházely od nich, když je postrčili na čtvrtou. Německo, dnes už i gymnasticky sjednocené, na éru Proroka u své reprezentace vzpomíná dodnes.

Vladimír Prorok si zaslouží jako málokdo, aby mu dnes bylo pogratulováno k 80. narozeninám. Aby mu bylo nasloucháno – pokud z té současné české gymnastické bryndy chceme opravdu, ale opravdu zase někdy vzhůru…

Zeptali jsme se: Co myslíte, není ta slavná čs. gymnastická minulost, o níž jste se výrazně zasloužil, při dnešním řešení problému české gymnastiky spíše na zlost, spíš přítěží než návodem?

Zarazil se, pak odvětil, s nadhledem a už i s úsměvem: „Tak to je tedy sakra otázka… Ale kdopak by se mě z gymnastů ptal… Já už mám ranč, mám chalupu a tak jsem tady pořád v kalupu…“

Zdroj: PROGYM pro media – www.progym.cz
(pgm)