Z NÁHRADNICE BOJOVNICE V DRUŽSTVU: Slovensko-italská posila pražské sportovní gymnastiky Ján Žifčák jr. a Daniela Dubčeková mají repre debut za sebou

Řekněme rovnou: Pro tuto dvojici ne tak docela společný debut (u ženské výpravy ČR na ME 2010 oficiálně figurovali v rolích trenérů Hana Dvořáková, Anita a Stanislav Vyzinovi) dopadl v minulém týdnu docela povzbudivě. Alespoň vzhledem ke všem okolnostem aranžmá. Na nabitém evropském šampionátu seniorek se z nováčka - 16leté dodatečně povolané náhradnice Daniely Dubčekové stala nejlepší z týmu v prostných a platná na kladině.

A klubový kouč Ján Žifčák v pražských Bohemians se mohl pousmát: premiéra ze ČR je za námi… Další odchovankyně měl v mnohem úspěšnější italské reprezentaci. Proč i tam? Vysvětlíme…

Daniela přišla na svět dva roky poté, co na proslulém kilometru 88,9 čs. dálnice D1 tragicky havaroval vůz s jejím světoznámým příbuzným Alexandrem Dubčekem, politickým představitelem tzv. Pražského jara 1968.

O Dubčekovi je známo, že jako kluk byl veden ke cvičení – to patřilo k době víc, než často dnešní mladí tuší. A s jednou sportovní gymnastkou se pak jako politik seznámil velmi dobře: když se s čs. vládou vrátil z nedobrovolné ruské internace v r. 1968, když se pak vrátila i ze svých veleúspěšných OH 1968 z Mexico City Věra Čáslavská – Odložilová, věnovala mu tato gymnastická královna na důkaz obdivu a pro životní povzbuzení jednu ze svých fascinujících olympijských zlatých medailí…

Připomeňme: Čáslavská se stala téhož roku i Sportovkyní světa. A nedlouho poté, ona i Dubček, začali být odsouváni do ústraní. Měli být vygumováni z paměti. I těmi, kdo odmítli dát olympijské vítězce důstojné trenérské zaměstnání. Doma neměla být prorokem.

Danka dědova věhlasného bratra, nositele shodného příjmení Dubček, poznala vlastně až ve škole: „Učili jsme se o něm…“, přizná.

Co poznala jako proutek pružná mladá Pražačka se slovenskými kořínky mnohem víc, to byla gymnastika. Sportovní, v klubu Bohemians. Od žákyň se Dubčeková začala probíjet do čs. špičky. Ráda by ještě výš. Protože domácí špičku už bohužel špičkovou moc nemáme. Ani v České, ani ve Slovenské republice, bohužel. Po evropském přeměření v minulých dnech už o tom snad nepochybuje nikdo.

Loni s podzimem gymnastický klub Bohemians Praha angažoval na trenérskou pozici Slováka Jána Žifčáka. Dodejme: juniora. Psali jsme o tom, vítali jeho příchod jako tuze žádoucí: pro Klokany, pro pražskou sportovní gymnastiku, která zůstává už drahná desetiletí v ženských složkách za republikovou špičkou. Čímž absentuje v čs. reprezentacích. A protože současně svaz není schopen uspořádat v hlavním městě ani jeden pravidelně se opakující atraktivní mezinárodní mítink, takový, jenž by jako třeba curyšský strhnul pozornost publika i medií, vše se vlastně projevuje ke škodě celé čs. sportovní gymnastiky dvojnásob tristně. Maže ji z novin... tedy: samozřejmě +s pomocí+ většiny zahraničních výsledků gymnastek a gymanstů...  S Žifčákem jr. ovšem přišel pražské gymnastice impulz, náboj: pokud ho takto i domácí přijmou. Měli by. Vzdělaných dříčů po tělocvičnách není zas tak moc.

A hlavně nevěřte tomu, že i dnes jsou k nalezení dítka, talenti, ochotná zaníceně trénovat, pracovat, probít se do špičky nejen ve vlastní zemi, ale široko daleko. Zázraky se dějí... jen talent hledat, nalézt, motivovat, cvičit, denně vést správným směrem a dobře. Poctivě vůči talentu, jeho rodině - poctivě i vůči sobě, odpovědně vůči sportovnímu klubu a svazu. (Platí jistěže i naopak.)

Ján Žifčák jr. přicestoval do Prahy z Itálie. Tam odešel z Československa 1992, loni se už ale vracel do  jiné země, od níž politici právě ve dvaadevadesátém Slovensko ufikli bez optání. Rozsekli tak i společné sportovní a gymnastické dějiny.

Žifčák mladší (už ale také ne nejmladší chlapík) je v Praze, městě kosmopolitním bezmála jako za císaře Rudolfa II. Habsburgského. Je v hlavním městě České republiky. A prací pro klub posiluje českou reprezentaci. On, Žifčák s kořínky v rodné Detvě na jihu Slovenska! V městečku pod Polanou, které ještě víc než výroba tanků v 70. - 80. letech proslavily tamní znamenité sportovní gymnastky.  Evy Marečkové, Jany Labákové a dalších. Vychované úžasně zapálenými gymnastickými trenéry – především rodiči Jána Žifčáka.

Ján mladší teď najednou v Praze vychovává reprezentantky ČR…

(Eva Marečková se ve 13 letech, r. 1977, stala nejmladší čs. seniorskou gymnastickou šampiónkou. Další rok na juniorském ME reprezentovaly Československo jen tři Detvanky: Marečková, Labáková, Malušová. O dva roky tyto tři nebojácné Detvanky byly členkami čs. reprezentačního družstva žen, 4. na OH v Moskvě, Eva Marečková celkově 12. ženou víceboje, Jana Labáková v akrobacii na prostných 6… Detvanský zázrak! – psalo se. Po pravdě. Dcerka Evy Marečkové – Nyklové je v Praze dnes i soupeřkou Daniele Dubčekové.)

Když se republika rozpadala a státní peníze krutě zmizely i před detvanskou speciální gymnastickou halou, Ján Žifčák mladší se vydal sbírat s prvními trenérskými zkušenosti samozřejmě z Detvy do světa. Oba rodiče mu zemřeli bolestně předčasně. Jejich syn se v Itálii vypracoval do pozic, ze kterých mohl být v Carpi a pak hlavně v Brescii při výchově italských reprezentantek. Mezi nimi i slavné šampiónky Evropy a světa (2006) Ferrariové. Té Vanessy Ferrariové, která se minulý týden na ME v Birminghamu zase vracela po rehabilitaci do boje…

Pro čs. sportovní gymnastiku dívčích a ženských kategorií by mohl příchod Jána Žifčáka jr. znamenat možná ještě víc, než kdyby se nyní do čs. fotbalu zkusil vrátit z Itálii proslavený fotbalový kouč Zeman. Nepředbíhejme -  čas ukáže.

Paradoxně - jak je ten svět malý: v Praze dostal slovenský rodák a možnost pracovat v tělocvičně i s Danielou, jejíž rodové kořínky jsou také slovenské. Byť Dubčekovic praprarodiče prošli za prací světa kus, Amerikou i Kyrgyzstánem, ve 20. letech už jejich rodina bydlela zase na Slovensku. Dokonce rodila děti v Uhrovci, v chalupě, v níž shodou okolností, osudově někdy laškujících, žil, tvořil, učil, spisoval před nimi respektovaný první ze všech slovenských národovců Ludovít Štúr…

A ta už slavná světová gymnastka, Italka Vanessa Ferrariová? Půl rodiny má z Bulharska... Ale italští fandové sportu, i ti, kteří mají místo v hlavě takřka jen pro fotbalový míč, ji znají velmi dobře, považují si ji. I novináři...

Konec náhod a kuriozit, je po boji. Je po prvním seniorském šampionátu sportovní gymnastky Daniely Dubčekové. Daniela nemohla v týmu - nakonec outsideru evropské bitvy – sehrát roli spasitelky. Jen se snažila být největším přínosem družstvu. Ač původně cestovala jen coby náhradnice sestavy, družstvu pomohla přímo v závodě. Pomohla samozřejmě i sobě: debut mezi dospělými má v půli olympijského cyklu za sebou.

A ke všemu dalšímu při sportovním růstu kéž by nyní dopomohly i po předcích děděné vzácné vlastnosti: umění a chuť bít se, být co nejlepší… V případě Daniely i Jána juniora.

A nejlépe i dalších. Také nositelů jmen a příjmení, která mohou proslavit.

Depresi z celkových výsledků čs. výpravy do Birminghamu raději rychle z paměti deletovat, zapomenout, pustit se promyšleněji do práce. Pokud je v nás ještě špetka ctižádostivosti a odpovědnosti i k reprezentaci.

„Mám ještě hodně co dohánět, zejména na bradlech a na kladině,“ je si vědoma Daniela. Svého temperamentního kouče si pochvaluje. „Ten je pro každou legraci…“

Zdroj: PROGYM pro media – www.progym.cz
(pgm, an)